| Z deníku marnosti. Takhle by se mohla jmenovat
kronika jednání kolem BiGy. S nadějí očekávaná schůzka s otcem Chybou,
vikářem pro pastoraci, měla charakter poněkud schizofrenní.
Zástupkyně rodičů se mu snažily přiblížit okolnosti, které
vedly více než sto rodičů k podepsání petice za zřízení rady BiGy.
Otec Chyba však chybně detekoval svoji roli v této kauze
a snažil se argumenty přítomných matek jeden za druhým vyvracet
či bagatelizovat.
Místo toho se měl bavit o tom, koho do rady jmenovat, protože její neprodlené
ustavení na základě zmíněné petice přikazuje zřizovateli zákon.
On však matky na základě svých zkušeností z Blanska a Říma
přesvědčoval, že za pár let už církevní školy budou zet prázdnotou.
No a tak to nakonec skončilo u hříchu nadávání na konsistoř
který se podle návodu
na straně 172 dole kouzelné knížky
Dominika Pecky Z deníku marnosti
rozpouští a možná i odpouští
popíjením, ochutnáváním a přiváněním dobrého vína.
|
 |
 | Walsingham. Půl čtvrté ráno.
Na parkovišti za nádražím stojí stará Karosa,
která má jednu z našich oveček dopravit na pastviny
univerzální církve, aby tam přednesla modlitby matek za děti.
I když se vám podařilo dorazit půl hodiny před odjezdem
s co nejúspornějšími zavazadly, zjistíte,
že do útrob autobusu se řidičovi,
jehož čelo je poseto velkými krůpějemi potu,
už nepodaří dostat ani ň.
Celou půlhodinu trvá, než se do autobusu
nasouká celé osazenstvo
se zavazadly s různým počtem náušnic v uších.
Když už se zdá, že je po všem, objeví se parta
mladíků, otevře jedno z nablízku stojících aut
a řetěz beden, krabic, batohů i vám nedoporučovaných
propanbutanových bomb je obnoven.
Končí to kytarou Jarka Smejkala.
Najednou člověk i rozumí policistům v okolních zemích,
kteří naše autobusy pokutují za nadváhu.
Autobus přetížený lidmi, bagáží i starostmi vyráží.
Andělé strážní se usadili někde dole na přetížených nápravách,
z podběhů zadních se bělají okraje jejich perutí.
Za vámi na sedadle se vrtí jedenapůlroční dítě,
mladí hoši z Nadace Podané Ruce loupli růženec
a kolem vás se začínají rýsovat tak zapeklité
lidské osudy, že si zanedlouho připadáte
se svou starostí jako
když jedete s bradavicí do Lurd.
Pokračování příště.
|
| Dementi
neznamená, že je někdo dementní,
ale úřední prohlášení o nepravosti.
kterou spáchal Karel Trnavský sen.,
tím, že na farní radě informoval, že malou scholku
přebírají J.M a V.M.,
což nebyla úplná pravda
a byl by za to
kopnut pod koleno, kdyby k tomu
byla bývala vhodná příležitost.
Měl tam být uveden Z.Š.,
promiň Karle, ale ty jsi dementní.
|  |
 |
Kde je kostelník?Kde je ten dobrý muž
zvučného hlasu, který svými ráznými odpověďmi
kladl nemalý důraz na mnohý obřad?
Kde je ten nebojácný ohňostrůjce
velikonočních ohňů?
Kde je ten zručný instalatér, který si jen tak na léto sundá
ze zdi radiátory, aby je tam na zimu zase hravě pověsil?
Sedí pár kroků od kostela,
nemocen, ale možná zase ne natolik, aby se zase objevil na scéně,
když ho budeme hodně potřebovat.
|
