Pěší poutě na Velehrad

Zrodila se tradice. V roce 2005 se pokusil František Zajíček zorganizovat bystrcký proud Pěší pouti na Velehrad. Potůček byl opravdu malinký, jediný, kdo se připojil, byla jeho dcera Veronika. V roce následujícím to bylo veselejší, jak se můžete dočíst v jeho článku pro naše Setkání, případně uvidět na fotkách, které se do Setkání nevešly. Nyní dejme slovo už organizátorovi:

V kalendáři prázdninových aktivit má již od roku 2001 své pevné místo vždy v předposledním srpnovém týdnu Národní pěší pouť na Velehrad. Záměrem organizátorů bylo, aby se v duchu výzvy “Svolávejte odevšad na posvátný Velehrad“ ke dvěma původním hlavním proudům (z Velkého Meziříčí a z Vranova n.Dyjí/Znojma) přidávaly postupně další pramínky poutníků. Když jsem v roce 2004 putoval na Velehrad již potřetí a uvědomil si, že se pouti zúčastňuje i řada poutníků z Brna a blízkého okolí, napadlo mne, proč se nepokusit také o brněnský proud, který by mohl vycházet přímo z Bystrce.

Loňské pozvání nebylo příliš úspěšné, a tak jsem ve středu 24.8. putoval z Bystrce do Blučiny pouze se svojí dcerou. Nevzdali jsme se však a s pomocí dalších připravovali brněnský proud i pro rok 2006. S výsledkem jste se mohli seznámit v článku otištěném v Katolickém týdeníku č.35 na druhé stránce.

V Blučině jsme se po 26 km připojili k vranovsko-znojemskému proudu poutníků, kteří jsou na cestě na Velehrad od pondělí, resp. od úterý. Tuto cestu jsme zvolili mimo jiné i proto, že prochází Bosonohami – rodištěm našeho otce biskupa. V půl sedmé večer vždy bývá v Blučině mše s místními věřícími (s doprovodem poutnické scholy a promluvou jednoho z putujících kněží). Večeře z vlastních zásob a vyhledání místa k noclehu na karimatce a ve spacáku ve zdejší orlovně. Před tím ještě ovšem veselý večer, v němž účinkují samotní poutníci a kompletář před spaním. Ve čtvrtek jsme putovali 33 km do Věteřova a v pátek (kdy nás skrápěl vytrvalý deštík) 33 km do Buchlovic. V sobotu je to na Velehrad závěrečných 8 km, takže z Bystrce celkově symbolických 100. Díky organizátorům je během pouti postaráno o přesun zavazadel doprovodným vozidlem, o ubytování, díky pohostinnosti místních často i o jídlo a je-li třeba bolavým nohám poskytnou nezbytnou pomoc ochotné zdravotnice nebo doprovodné vozidlo.

Smysl pouti však nespočívá v chůzi či sportovním výkonu. Poutník si již předem stanoví kající, děkovný nebo prosebný úmysl, modlí se za něj před poutí i během ní v atmosféře společných modliteb chval a růžence, písní a duchovních promluv kněží možných díky mobilní rozhlasové technice, adorací a každodenních mší. I při společném putování se 150 dalšími poutníky si dokážete najít místo a prostor pro ztišení, meditaci, příp. i pro přípravu na svátost smíření. Již mnoho poutníků učinilo zkušenost, že duchovní ovzduší této národní pouti je natolik naplňuje, že tělesné úsilí ustupuje zcela do pozadí – duch dodává jakoby automaticky i fyzické dispozice.

Každoroční pouť na Velehrad je pro mne nezastupitelným zdrojem posily mého duchovní života. Letos jsem si uvědomil paralelu mezi putováním velehradského poutníka trvajícího necelý týden a naším životem, který je součástí cesty církve putující. To úsilí, které je třeba vynaložit, aby naše velehradská pouť zdárně našla svůj cíl, je ve srovnání s tím, co poutník dostane po duchovní stránce za odměnu, nesrovnatelně menší. Stejně tak je podle Božích příslibů to, co je připraveno na věčnosti nepředstavitelně krásnější než naše současné pozemské strasti.

Naše letošní původní 17 členná skupinka poutníků z Bystrce, Brna a blízkého okolí byla dosti různorodá např. i věkem (nejmladší poutnice 8 roků, nejstarší 72), ale všechny velmi brzy oslovila poutní atmosféra. Všichni projevili jednoznačný zájem o pouť na Velehrad i v příštím roce. Přijďte okusit, že moto této pouti “Radost pro všechen lid“ (Lk 2,10) je zcela reálné a plně se projeví i na vás. Za všechny srdečně zve

František Zajíček